Měla jsem plán, jak využít letošní prodloužený májový svátek. Jako prioritu jsem si zvolila hory. Už mi chyběl ten pocit při výstupu na vysoký kopec, kdy se přemlouvám, že ještě kousek zvládnu a poznávám tak své hranice. Všechno jsme si s přítelem nachystali - svačina, trasa, parkování, počasí. Nastavili jsme budíček na 6:00 ráno a šli celí natěšení spát. Moje intuice mi něco našeptávala, ale já si nepřipouštěla jakoukoliv jinou změnu. Chci jít na hory!
Ještě malý shot kafe a vyjíždíme, čeká nás dvouhodinová cesta. Po asi 100 km ale najednou slyšíme, že v autě něco chrastí. A jéje, porucha. Shodneme se na tom, že dál jet nemůžeme. Volám známým a rodině, co se v takové situaci dělá. Nakonec jsme ujeli cestu zpět v pohodě a po krajnici.
Co se mi honilo hlavou?
- Ach jo, zase mi moje plány nevyšly.
- Co dělám špatně?
- Měla jsem s tím autem jít do servisu, slyšela jsem známky poruchy už předtím. Obviňování se.
- Měli bychom mít jiné auto, spolehlivější. Obviňování jiných.
- Je mi do pláče...Úzkost.
Máte to podobně se změnami? Také se Vám na ně hůře adaptuje?
.png)
Marie, hodně zajímavý příspěvek. Myslím, že před roky jsem na tom byla stejně. Po hodně letech, kdy máme vlastní firmu se změny plánů staly naší součástí. Naučila jsem se být flexibilní, já, milovník plánů a hlavně jejich dodržování :o) Lehké to nebylo...
OdpovědětVymazatPřeji ti, aby se plány a tento víkend vydařily. Helena
Děkuji, Heli!
VymazatJá miluji plánování a ač to nerada přiznávám, těžce ho ve svém životě potřebuji. Plánuji všechno a dost dopředu, protože mám pocit, že se pořád potřebuji na něco těšit. Když pak plány nevyjdou, jsem vyloženě nas*aná a těžce se s tím vyrovnávám. Samozřejmě jsem si vědoma toho, že bych měla mít pozitivní přístup, ale bohužel emoce mě povětšinou přehrají. :/ :D S radostí ale můžu říct, že už se s nečekanými a nenaplánovanými změnami vyrovnávám od covidu mnohem lépe. Tehdy jsem totiž přišla o plány na téměř půlku svého života. Měla jsem pocit, že se všechno zhroutilo, ale nakonec jsem teď ještě šťastnější a někde úplně jinde, než jsem tehdy plánovala. :) Takže i když vím, že je občas lepší neplánovat, stále se to učím. :D
OdpovědětVymazatTo je moc hezký příklad toho, že Covid nás mohl něco naučit. Jsem ráda, že v tom nejsem sama.
VymazatNerada si pripúšťam, že niečo nejde podľa môjho plánu. Naštvem sa aj na to, že som chorá a nemôžem sa pustiť do niečoho, čo som dlho plánovala. Je to na zastrelenie a túto svoju vlastnosť úprimne neznášam. Celkovo mám problém uvoľniť sa a pustiť sa do niečoho len tak. Som rada za tvoj článok, pretože som rada, že v tom nie som sama. :)
OdpovědětVymazatS tou nemocí to mám podobně, když mi nečekaně rozhodí plány. Tak snad najdeme způsob, jak s tím pracovat! :)
Vymazat