Proto píši tento příspěvek, abych pomohla těm, kteří prožívají podobnou situaci. Po osmi měsících práce v oblasti HR jsem si uvědomila, že mojí silnou stránkou je práce s lidmi, což jsem se naučila díky zkušenostem s různými věkovými skupinami lidí se závislostí v neziskovce. Ti mě toho naučili totiž fakt hodně, ale o tom třeba příště.
Také jsem zjistila, že role koordinátora peer pracovníků mi umožnila facilitovat porady, starat se o jejich blaho, plánovat supervizní setkání a vymezovat s nimi jejich roli v organizaci. Role peer pracovníka je v sociálních službách stále nová, a tak jejich implementace byla zajímavá cesta plná sjednocování potřeb a očekávání. Organizovala jsem s nimi také první Peer fest, na který jsme zvali odborníky z řad závislostí a účastnilo se ho téměř 40 lidí.
A všechny tyto dovednosti mohou být uplatněny i v oblasti HR. Ačkoliv mi stále chybí tvrdé znalosti spojené s oborem, věřím, že s pomocí mentora a ochotných kolegů se mohu rychle naučit a získat potřebné znalosti.
.png)
Já s HR vypomáhala, nejdůležitější je nezhroutit se z mentálně postižených idiotů (protože ano, naprostá většina lidí, se kterými přijdeš do styku, taková buďto je, nebo tak aspoň působí) a dokázat se vyznat ve všech schwarz systémech, protože na ničem firmy nešetří radši než na lidech. Myslím, že to je jedna z mála pozic, o které neplatí "jaké si to uděláš, takové to máš", protože vždycky záleží jen a pouze na tom, jak se profiluje společnost, pro kterou děláš, a s tím na HR pozici uděláš málo.
OdpovědětVymazatSouhlasím s tím, že podoba HR se vždy odvíjí od společnosti a jejího vedení. No, je to cesta, na které počítám s výmoly. :) Jsem ráda, že tu mám někoho, kdo se tomuto tématu věnuje/věnoval. Děkkuji za názor.
Vymazat